Zatímco v 80. letech měla světoznámá kniha Hanse Beltinga Konec dějin umění? v názvu otazník, její vydání z 90. let již toto interpunkční znaménko vynechalo. Jádrem této knihy je důraz na antropologickou perspektivu, kterou by se měl obor dějin umění vydat. Dnes můžeme říci, že již před lety si byl Belting (spolu s dalšími) vědom problematiky modernismu a (oborové) terminologie dějin umění. Popisuje stav této vědy i obecně uměleckého světa a jak sám píše, co bylo před tím otázkou se stalo pro něj již jistým.

Čtenářům také představuje koncept třetích dějin umění. Stejně jako několik dalších historiků, kritiků či umělců se snaží najít novou metodu výzkumu, analýzy a obecně práce s uměleckými díly. Tento výzkum a získaná data je však potřeba předávat dál, prezentovat, ukazovat a zapojovat do kontextu, díky čemuž se můžeme rozvíjet, obohacovat a posouvat dál. A o tom pojednává má diplomová práce Jak vyprávět dějiny umění.

Continue reading „Jak vyprávět dějiny umění“