V předvánoční čas, 21. prosince, jsem se zúčastnila české premiéry filmu The Rise of Jordan Peterson. Velký dík patří všem, díky kterým se tento film u nás v České republice promítal. Velmi si cením i rozhovoru s producenty, který byl natočen speciálně pro toto promítání i s otázkami diváků. (Diváci pokládali své otázky v soutěži o lístky.) Můj dotaz se týkal filmového plakátu. Ráda bych zde nejen o něm krátce zapolemizovala.

Pro krátké seznámení se s Petersonem pro ty, jenž ho neznají, doporučuji krátký nezaujatý článek na české Wikipedii. Jedna z jeho rad z knihy 12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu zní: ukliď si v pokoji. Odtud vychází název tohoto příspěvku.

Proč můj dotaz nesměřoval k filmu nebo k samotným producentům? Z několika důvodů. Film jsem ještě neviděla, a tak jsem se nemohla doptávat na jeho obsah ani formu. Myslím si, že dílo je důležitější než jeho autor, přestože má na něj neopominutelný vliv, proto jsem se neptala na osobní názor producentů. Což mě přivádí k jádru mé otázky – objektivnosti.

Problematika, které se Peterson věnuje, je stále živá. Není tak jednoduché věnovat pozornost jeho osobnosti a zůstat objektivní. Autoři filmu se o to pokusili, ale bohužel dle mého názoru ne zcela úspěšně.

Můj dotaz zněl, zda jsou producenti spokojeni s finální podobou plakátu. V komentáři jsem krátce argumentovala tím, že se nedomnívám, že je objektivní, že ho objektivně dokážeme vnímat až za pár let. Dovolím se zde svůj argument blíže specifikovat.

V obhajobě podoby plakátu se Patricia Marcoccia a Maziar Ghaderi věnovali jeho námětu jako celku – oslavy osobnosti Petersona, až jeho přílišnému zbožštění. Mluvili o tom, že se někteří z nás mohou v plakátu nalézt v postavě sundávající si masku. A právě k těmto lidem, jak se domnívám, byl film směřován.

Na svou obhajobu musím říct, že můj problém se neskrýval ve zpochybnění postavení Petersona jako nadčlověka ani v pravé části plakátu s jeho fanoušky, nýbrž v levé části v zobrazení jeho odpůrců. Zde se skrývá problém objektivity. Fanoušci mohou považovat plakát za zdařilý, vždyť také znázorňuje jejich názor. Lidé, kteří Petersona a kauzy okolo něj neznají jej mohou vnímat jako popisný. Při vcítění se ale do lidí, kteří jsou zde ukázáni jako ti agresivní a odmítající, nemám problém označit tento film jako propagandistický a neměla bych nejmenší zájem ho shlédnout.

Tento film sebe proklamoval jako objektivní pohled na kanadského psychologa, který se proslavil po celém světě. Jeho skladba tomu však neodpovídala. Film jsem však viděla pouze jednou, jsem otevřená k diskuzi nad jeho pojetím. Mohu říct, že se mi líbil, ale přesto ve mne ponechal rozporuplné pocity. Hlavní otázkou pro mne zůstává: Pro koho byl tento film natočen?

Původně se mělo jednat o film pojednávající o přátelství Jordana Petersona s americkým indiánem. Během jeho tvorby však propukla ona aféra spojená s politikou identity a politikou korektnosti. Je pochopitelné, že se autoři rozhodli věnovat tomuto tématu. Jestliže se ale chtěli pokusit ukázat Petersonovu osobu mimo světla veřejného dění, měli se více věnovat i jeho starší práci. Pro objektivnější náhled zazněly i názory jeho odpůrců. Už ale námětem filmu, tedy představení Petersonovy účasti v této aféře, která ho proslavila, si autoři vybírají stranu. Lidem, kteří Petersona neznali, zde nebyl nabídnut přehled jeho názorů, jeho životná cesta. Pro jeho fanoušky zde byla velmi obohacující část s názory jeho přátel a rodiny, na rozdíl od ne vždy šťastně vybraných úryvků z populárních videí, díky kterým ho většina současných fanoušků poznala. Od jeho odpůrců zde bylo zmíněno příliš málo názorů, kromě jednoho rozhovoru byly ukázány především emotivní protesty. Přestože jsou tyto často dramatické protesty podstatnou součástí kauzy, chceme-li hledat řešení pro obě strany, je třeba vést dialog s lidmi, kteří dokáží vytvářet konstruktivní kritiku, a ne pouze citově atakovat ostatní, jak se tomu děje ve většině rozhovorů na toto téma (mimo film). Přičemž k těmto útokům dochází z obou stran.

Tento dokument byl natočen pro Petersonovy fanoušky. Pro lidi, kteří už mají v pokoji uklizeno a transformují jej ve svatyni k uctívání Petersona jako nějakého neomylného guru. Jak popisovali producenti plakát, tak lze popsat i film. Jde o znázornění Petersona jako člověka. Člověka, který se stal obětí sama sebou často citovaného výroku:

“People don’t have ideas. Ideas have people.” – Carl G. Jung

Což ode mne není nutně nelibá kritika. Je třeba upozorňovat na lehkost sklouznutí k nekritické adoraci. Chceme-li se však pokusit o objektivní dokumentaci probíhajících událostí, je třeba se věnovat jim, a ne pouze jejich konkrétním aktérům. Tento dokument je více než potřebný a díky za něj. Bylo by však vhodné změnit jeho anotaci nebo na něm více zapracovat.

---

Zde si můžete přehrát příspěvky dvou řečníků, Jakuba Horáka a Pavla Macka, přednesené po promítání filmu, které mohu doporučit ke shlédnutí.