V pátek 12. 2. 2021 bylo na fasádu brněnského Domu umění zavěšeno umělecké dílo s názvem Oil on House od Terezy Holé a Hynka Skotáka. Tato olejová skvrna vyrobená z fragmentů použitých plastových lahví je prvním dílem výstavy Tady a teď!, které mohou v současné době návštěvníci spatřit. Autoři na tomto objektu o ploše 60 metrů čtverečních pracovali rok.

Velikánské blyštivé duhové kolečko na prosklené zdi. Nebo je v tom něco víc?

Od 16. 2. do 16. 5. 2021 probíhající výstava v Domě umění města Brna nemá zvolený konkrétní námět, nýbrž různorodým umělcům spojených s Brnem nabízí možnost prezentace jejich současné práce. Snahou kurátorek však nebylo ani představit současné brněnské umění, neboť někteří autoři nebyli zahrnuti. „Výchozím záměrem nebylo hledat charakteristiky lokální brněnské umělecké scény, ale spíše se z určitého místa vztahovat k problematice současného umění v globalizovaném světě,“ uvádí Jana Písaříková a Marika Svobodová v anotaci výstavy. Jak rozvedli toto populární téma bez jakéhokoliv zaměření další umělci, jež spojuje pouze jejich geografická poloha, však budeme moci shlédnout až po uvolnění vládních nařízení a tedy otevření kulturních organizací, jakožto i této brněnské galerie.

Již nyní si však můžeme prohlédnout v exteriéru vystavené dílo dvou brněnských sochařů znázorňující velkou olejovou skvrnu. Toto dílo vzniklo původně pro bienále v Bretani, kde bylo v plánu značně odlišné umístění – na hladině jezera. Je tedy na místě ptát se, zda lze o instalaci mluvit jako o vitráži, jak činí v reportáži České televize.

Jako o site-specific art, ale o tomto díle také hovořit nemůžeme, jelikož sami umělci jej nechali instalovat jinam a dokonce i v odlišné pozici. Jak tedy umělci při tvorbě uvažovali? Co se snaží dílem sdělit?

Sám autor, Hynek Skoták, o tomto objektu tvrdí, že jde o „krásnou barevnou věc,“ která však má hlubší smysl. Tento jeho význam je pak spojen s ekologií a důrazem na neprodukování odpadu. Můžeme se ale ptát, zda kýč (vy)užitý ve formě díla je cílený nebo ne. Fakt, že se jedná o kýč, je však nesporný.

Pokračujme nyní spolu s definicí kýče podle Tomáše Kulky:
„Kýč zobrazuje objekty nebo témata, která jsou všeobecně považována za krásná, anebo která mají silný emocionální náboj.“ – Jak již bylo řečeno, sám autor toto dílo označil za krásnou barevnou věc. Duha je všeobecně líbivá a přidáme-li k tomu roli světla za slunečného dne, nelze instalaci neoznačit za líbivou.
„Tyto objekty a témata musí být okamžitě identifikovatelné.“ – Barevnou duhovou skvrnu všichni v díle rozpoznáme. A ačkoliv ji nemusíme ihned interpretovat jako olejovou skrvnu (tím spíše, když je vertikálně zavěšená na fasádě), po obeznámení se s názvem díla je nám již znázornění jasné. Toto drobné zdržení v okamžitosti identifikace považuji za nepatrné. Dalším faktorem je médium – plastové lahve – který je při bližším pohledu také snadno rozeznatelný.
A nakonec „Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazeným tématem.“ – Tato podmínka spolu s podmínkou druhou souvisí s tím, do jaké míry jsme zvyklí na danou zobrazovanou konvenci. Pojďme se na tuto problematiku podívat blíže.

Co se týče olejové skvrny jako vizuálního námětu, domnívám se, že se ještě nejedná o obraz zprofanovaný a neshledávám v něm primární problém. Co považuji za velmi nešťastné je volba média. Přes 50 000 lístků z rozstříhaných pet-lahví spojených za pomocí drátku mi evokují obrazce (nejen) dětí cvičících své vizuální dovednosti na skládání vršků a jiné kutilské vychytávky pohrávající si s tímto materiálem.

Návaznost plastových produktů na ekologii a globální situaci je zřejmý. Přesto je nutné počítat s již zavedenými vizuálními asociacemi. Co přesně rozlišuje kutilské výrobky od uměleckého díla hodného zavěšení na zeď nemalé umělecké organizace? To, že z podomácku vyrobené hračky můžeme mít estetický zážitek (ať už jakékoliv povahy), neznamená, že jde o umělecké dílo. Zajímavou výtvarnicí je Veronika Richterová, jejíž objekty jsou pozoruhodné, technicky dobře zvládnuté, ale málokdy říkají něco víc. Nežádají si interpretaci. Zde je ale nutné mít na zřeteli, že přestože by se její tvorba měla označovat spíše jako pet-craft, než-li pet-art, nečiní to její tvorbu špatnou. Tomáš Kulka oproti jiným teoretikům umění, estetikům a kritikům nepovažuje kýč za morální zlo, ale za esteticky efektivní nástroj, za pomocí kterého lze dosáhnou ideologických, politických, komerčních a jiných cílů. Zůstává pak pouze otázkou, zda plastová zvířátka označovat jako umění a Veroniku Richterovou v návaznosti na to jako umělkyni.

A jak se tedy postavit k olejové skvrně Terezy Holé a Hynka Skotáka? Visejíc na Domě umění nám dává znát, že jde o umělecké dílo. Institucionální kritika nás ale nabádá, abychom byli co do určování objektů za umění obezřetnější. Tato instalace je součástí výstavy, která dle anotace nemá jakékoliv těžiště, vystavuje výtvarné práce nejrůznějších autorů spjatých pouze místem pobytu/pracoviště. Totožná výstava může proběhnout v periferním městečku v místní městské knihovně, ale nebude jí věnována zdaleka taková pozornost a bude povážována spíše za prezentaci koníčku místních obyvatel. Proto, pokud chce Dům umění dostát svého jména, měl by pořádat výstavy (tím spíše ty spojené s jeho výročím), které nevystavují pouze výstavu, jinak řečeno neprezentují pouze pro prezentaci. V době, kdy vznikají „galerie“ v obchodních domech a ony samotné přebírají tento název, kdy každý může představovat té nejširší veřejnosti na internetu své práce, je záhodno, aby státní kulturní organizace jako galerie a muzea umění nabízely něco víc než prezentaci děl. Možná můžeme dokonce mluvit o tom, aby se jejich činnost nestala kýčem – neukazovat pouze krásná nebo emocionální díla, u kterých je vzhledem k umístění jasně identifikovatelná uměleckost (je to umění! a já to poznal!), a která jsou tu pouze pro naše konzumní estetické zážitky.

Pojetí díla Oil on House by mohlo být efektivní metodou, jak upoutat pozornost na ekologické problémy, nicméně v době před lety, kdy se tato problematika teprve dostávala do povědomí veřejnosti. Dnes však jde pouze o anachronismus a snadno líbívou a vděčnou uměleckou(?) instalaci.

_{Použité zdroje:
http://www.dum-umeni.cz/cz/vystavy/detail/id/710
https://www.facebook.com/KulturaAktualne/posts/5440956042583049
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/321281381990212-udalosti-v-regionech/obsah/819502-instalace-oil-on-house
Tomáš Kulka, Umění a kýč, Praha 2014.}