Zamyšlení nad esejí Tomáše Sedláčka: Je Česko elegantní, nebo si jen prostě vystačíme s tím, jak vypadáme?:

„Elegance (z lat.) je abstraktní pojem z oblasti estetiky. Je synonymem pro půvab či krásu, která je neobvykle efektivní a jednoduchá, postrádající nadbytečné a neopodstatněné. Je používán v mnoha oblastech lidské činnosti, zejména v umění, designu, ale i při filosofickém hodnocení vědeckých teorií či matematických důkazů.“ Wikipedia

Kdo by nechtěl být elegantní? Jednoduchá otázka, na kterou však není tak jednoduché odpovědět. Nevypadal by svět jinak, kdyby opravdu všichni chtěli být elegantní? Elegance není základní animální potřebou člověka. Člověk do ní musí dorůst.

Kopírovat eleganci a hodnoty dob minulých není dobrý nápad. Neopakujme doslovně historii, nebo spíše naši falešnou představu o historii. Inspirace z ní je nevyhnutelná – nic nového jest pod sluncem – jde však o to najít nové, lepší kombinace. Každá doba má své pro i proti. Neuchylujme se k návratu do jedné konkrétní epochy, ať už jakékoliv.

Řečnická otázka o elegantním domě, zemi, přátelích, vkusu, dětech apod. poukazuje na další důležitý faktor určující význam slova elegantní. Volba těchto „objektů“ elegance totiž upomíná na společenský status. Elegantní nicméně může být jak design židle, matematická rovnice, plesové šaty, tak i skromný život „obyčejného“ člověka a i on sám.

„Elegance (z lat. eligere, vybrati) znamená vybraný vkus ve věcech zdoby a úpravy vůbec; proto mluví se o e-ci slohu stavitelského, řečnického i písemnického, o e-ci přednesu hudebního a deklamatorního, o e-ci v úpravě oděvů a příbytků a p. Kde mluví se o e-ci mravů, myslí se tím ladný způsob společenského chování a nikoliv mravní hodnota.“ Ottův slovník naučný

Elegantní úmysly – může existovat něco takového? Vkusnému vystupovaní se může naučit každý z nás, nehledě na jeho úmysly otevřené či postranní. I když čas ukáže, že člověka jeho záměry šlechtí, elegantního jej neučiní. Elegantní může být i plán vraždy, Sherlock Holmes by určitě souhlasil. Elegantní úmysl to ale není, jelikož se v tomto slovním spojení kříží naše morální hodnoty.

V návaznosti na politiku je nicméně nutno dát za pravdu, že elegance se vytrácí. Přestože činy mnoha panovníků a šlechticů jsou dnes zavržení hodné, učíme se v dějinách umění o jejich portrétech, ze kterých číší snaha nejen o propagandistický účinek, ale také o prezentaci společenského statusu za pomoci elegance.

Elegance je ceněnou vlastností napříč společností a napříč společnostmi. Nyní jsme však na ni rezignovali – jak „bohatí“, tak „chudí“. A může to být právě proto, že jsme rezignovali na naši budoucnost – nemálokrát na naši individuální, ale především na obecnou budoucnost lidské společnosti.

Technologie se rozvíjí dál, ale lidská mysl zůstala stát na místě. Důraz na ekonomický růst, který jsme vnímali už od malička, nás zahnal do kouta. Současný způsob růstu sice udržitelný není, to ale neznamená, že se přestaneme posouvat dál. Život je o pohybu. Život je v pohybu.

Bojíme se budoucnosti, nostalgicky vzpomínáme na vysněný a nepravdivý „romantický klid“ dob předešlých a pláčeme nad zrychlující se dobou. Naše vnímání běhu času se změnilo. Nevědomky jsme nasedli na vlak, který nás odveze někam hodně daleko. Doufáme, že nás odveze, kam budeme my chtít. Nemůžeme si tím být ale jistí. Ale na tom nesejde, protože…

Categorized in:

Přemýšlet psaním,