Ve spěchu dnešních dní sáhneme po knize s obrázky či s označením „pro děti“ a podsuneme ji potomkovi, v lepším případě mu ji přečteme, doufaje, že své děti kulturně i neurologicky rozvíjíme. Není však kniha jako kniha.

Věta „Nezáleží na tom, co čteš, ale především, že čteš.“ je uklidňující, ale není zcela pravdivá. To, co čteme, nás formuje. Stejně jako obec, ve které žijeme, lidé, kterými jsme obklopeni, jídlo, které konzumujeme. Rozhodně zde nechci předvolávat nějaký seznam povinné literatury pro batolata a školáky všech stupňů, na druhou stranu seznam doporučené literatury bych nezatracovala. Všechny knihy nejsou kvalitní, všechny knihy s obrázky nejsou vhodné pro děti, vše, co děti na první pohled baví, pro ně není přínosné.

V kulturním čtrnáctideníku A2 vyšel v roce 2016 článek s anketou o poezii pro děti. Odpovídali čeští básníci, spisovatelé a umělci, kteří se více či méně ve své tvorbě zabývali i dětskými čtenáři.

Otázky dostali následující:

  1. Je třeba při psaní poezie pro děti hledat nový jazyk? Oceňují děti nonsens, absurditu?
  2. Je v tvorbě pro děti důležitý vztah obrazu a slova?
  3. Změnilo psaní pro dětského čtenáře váš pohled na literaturu?

Zkuste si nyní na otázky odpovědět vy sami. Nezáleží na tom, že nejste jazykovědci, spisovatelé či jiní odborníci. Otázky můžeme přeformulovat pro pohled rodiče:

  1. Měly by být knihy pro děti psány jiným jazykem? Jak vnímají děti nonsens a absurditu?
  2. Jsou v knize důležité ilustrace a jejich provázanost s textem?
  3. Změnilo hledání a předčítání knih pro děti váš pohled na literaturu?

Celý článek si můžete přečíst zde:

Anketa o poezii pro děti

Nejzajímavější odpovědi na otázku č. 1:

„Myslím, že nonsens a absurdita se v básních pro děti u nás velice přeceňují. Nonsens a absurditu spojené s „vynalézavými“ rýmy a jazykovými hříčkami všeho druhu považuju za klišé. Je to často velká trapárna.“ Petr Borkovec

„(…) Připadá mi, že zajímavá dětská literatura je určena člověku hravému, ne nutně člověku „nedospělému“. (…) Není právě nenásilnost jedním z dobrých kritérií pro dětskou literaturu?“ Ondřej Buddeus

 „Já nevím, zda je třeba objevit nový jazyk, možná stačí jen ten starý a dobře známý, a přitom vlastně neznámý právě v tom bohatství, na které děti běžně nejsou zvyklé. Co jsou to usně, skřele, co znamená dštít, trnout, pýřit se, lepý, sličný… Často taková slova nejsou ani ve slovníku jejich rodičů. U nonsensu, myslím, pak platí to, že děti jej ocení spíše v ději než ve slově, pokud tedy správně rozumím vaší otázce.“ Jiří Dědeček

„Obecně vzato jakékoli kvality poezie pro děti oceňují hlavně dospělí. Děti nesnadno poznají kýč od umění, proto je důležité, co jim předkládáme a nabízíme. Práce s jazykem je samozřejmě při psaní pro děti důležitá, ale co se třeba veršových struktur týče, děti jsou tradicionalisté – vyžadují pravidelné metrum a přesné rýmy. Nonsens a absurdita jsou jim ovšem přirozeně blízké.“ Radek Malý

… otázku č. 2:

„Jsem přesvědčen, že ano. Děti si obrázky z dětských knížek ukládají do zásobárny, z níž jednou bude čerpat jejich fantazie. A pak, povedená ilustrace je jako báseň beze slov a leckdy i lepší než ta napsaná.“ Jiří Dvořák

„(…) Co se básnických obrazů týče, děti myslí doslovněji nežli dospělí, konkrétněji než dospělí a metaforu chápou nejen jako slovní obrat, ale jako zprávu o realitě.“ Daniela Fischerová

… otázku č. 3:

 „(…) když se dívám do regálů s dětskou knihou, zdá se mi, že se v téhle oblasti střetává velký idealismus a velký byznys, mnohem větší než ten se současnou „dospělou“ literaturou, která má ambice být uměním. Tvůrci dětské literatury z její „spotřebnosti“ můžou velmi těžit a zároveň ji úspěšně zneužívat, vyrábět šmejdy.“ Ondřej Buddeus

Poslední citace poukazuje na významný problém. Při produkci a prodeji knih totiž často nejde o děti a jejich prospěch, ale jako vždy o peníze a status. Současná nabídka nových knih pro děti jen srší kýčem, klišé a nekvalitními ilustracemi i texty. Některé využívají až pitomé jednoduchosti a emocionálního náboje, jiné aplikují své umělecké ambice na nevhodné recipienty. Jedny děti podceňují, druhé zase přeceňují.

Kýčovitá kniha nemusí být nutně problém. Police plné kýčovitých knih jsou však velký problém.

Vždy jde o míru, množství, četnost. Produkce bídných knih je nicméně čím dál větší. O to horší je dnes situace, když může „knihu pro děti“ vytvořit úplně každý za pár minut pomocí programů s AI. Některé z nich mají dobrý text, ale odbyté ilustrace. Některé jsou naopak vizuálně velmi zajímavé, ale obsah pokulhává. A jiné jsou nepovedené celé. Občas s dobrými intencemi, ale provedené mizerně.

Ano, je to pro nás rodiče další práce, třídit a hledat krásné knihy v hromadách ošizených náhražek. Ale už jen ono uvědomění, že dítě není hloupé, ale že zároveň potřebuje napomoci vybudovat si dobrý osobní vkus, nám může napomoci se na chvilku pozastavit a nesáhnout po té nejbarevnější nejprodávanější knize, ale dát přednost třeba leporelu či encyklopedii s realistickými obrázky zvířátek, která nemají oči větší než zbytek těla.

Categorized in:

Studovna,